Brno - Město básníků

4 / Malé proměny

Noční les.
Ztopořený.
Potichu sténá a jaká,
ala jaká Mléčná dráha
stéká si
po stehnech stromů
a po křišťálově růžové noci.
Ráno,
to na trávníku
protáhl se bílý pes, zdaleka
kohout zatrobí do čtyř stran
to o psu
a to o nočním lese.
A je z toho dívčí tajnosnubné,
červánek až do kořínků trav,
leč les odpovídá:
"Necivte, copak jste nikdy neviděli les?"
a "v noci se spí a sténá,
trpí se.
Z hloubi;
ze sna!"
Teď mlčí. Zarytě.
A prvý motýl opilec,
sem tam se potáceje:
"Choďte přece po špičkách; tančete,
vidíte, že les spí."
Celou noc
a celý den cosi bolí les.
Jaký dřevěný sen
měl jsem dnes k ránu
v tom lese
se znamením žluté hvězdy orseje,
se žlutou hvězdou
na každé myšlence vlastně,
když všichni tři
neprocitáme ze sna.