Střela zastavená v jantaru

6 / Viděl jsem Paříž

Viděl jsem Paříž, procházel jsem nočním městem
- v kapse klíč od apartmá ve třetím patře
sochy v letních šatech ovívané studeným větrem
dívali se do oken protějších domů.

Červený panáček na zebře střídá zeleného
- ale lidé přecházejí jakoby nic
a odnáší z krámu bagety dlouhý jako únor
na mne čekají v batohu konzervy a tvrdnoucí chléb.

Ale cítím, že jsi tak blízko,
že mi vkládáš dlaň do té mojí
v jedné z postraních uliček
u Saint. Germain …
dostávám reklamní pivo
a prstem na mapě radu kde stojím
a věřím, že mi tě na chvíli
přinese sen !

Děvčata, děvčata v dlouhých kabátech pletených šálách
velkýma očima mrkají na mně
„Nemůžu Vás pustit dál, pane, je mi to líto.“
- usmívá se černoch ve stříbrném obleku.
Kdyby si byla se mnou uvaříš z konzerv nějaký jídlo
který chutná jako polibek kočičí ženy
a budeme se vláčet po památkách, unavení
- mně stejně žádný starý krámy nezajímají..

Ale cítím, že jsi tak blízko,
že mi vkládáš dlaň do té mojí
v jedné z postraních uliček
u Saint. Germain…
dostávám reklamní pivo
a prstem na mapě radu kde stojím
a věřím, že mi tě na chvíli
přinese sen!